Slovník odborných pojmů

Výnos, který není závislý na vývoji akciových nebo dluhopisových trhů ani na obecném ekonomickém vývoji. Cílem fondu je tedy dosáhnout pozitivního výsledku při všech tržních situacích, ve své nejčistší podobě tedy jde o tržně-neutrální strategie (market-neutral).

Servisní organizace, která vypočítává hodnotu fondu a také sleduje (vytváří) seznam podílníků fondu. U fondů, které služeb administrátora nevyužívají a počítají si hodnotu fondu sami, je lépe tento výpočet prověřit.

Hodnota, kterou manažer fondu vytvoří svou činností, tj. nezávisle na pohybu indexu (celého trhu). Opakem je ukazatel beta.

je cenný papír, který vydávají akciové společnosti. Majitel akcie se automaticky stává společníkem (spolumajitelem) společnosti a má právo podílet se na jejím řízení (prostřednictvím valné hromady), zisku a likvidačním zůstatku. Pro investora je zajímavý obecný trend zhodnocování akcií v dlouhém časovém období na vyspělých finančních trzích.

Za alternativní investice se kromě hedge fondů považují také private equities, komodity, nemovitosti, umělecká díla. Tyto investice jsou doplňkem k tradičním investicím.

Testování investiční strategie na historické řadě dat.

Charakterizuje, jak jsou výsledky fondu závislé na daném indexu (např. S&P500 a další). Jestliže je beta 0.2, pak jsou výnosy fondu z 20% závislé na pohybu indexu.

Banka nebo jiná velká finanční instituce, která drží a ochraňuje majetek fondu, přijímá nové investice do fondu nebo vyřizuje požadavky na výplatu investic.

(česky též makléř) provádí obchody s cennými papíry nebo jinými investičními instrumenty svým jménem, ale na příkaz a na účet svých zákazníků. Za svoji činnost získává provizi (brokerage).

je zvláštním způsobem organizované přímé či nepřímé (přes počítač) shromáždění osob, které se koná pravidelně v určenou dobu a kde se obchoduje s cennými papíry podle platných pravidel a burzovních předpisů. Kromě cenných papírů lze na burzách obchodovat také devizy nebo zboží (tzv. burzy komoditní).

Tento termín se vyvinul v 19. století a sloužil ke zobecnění určitých institutů, pro které do té doby neexistoval společný název (směnky, šeky atd.). Pro moderní investování jsou důležíté zejména akcie, dluhopisy nebo podílové listy fondů.

Při konvertibilní arbitráži jde o obchody s konvertibilními dluhopisy, které mohou být za určitou cenu vyměněny za běžné akcie, a profitují z rozdílného ocenění těchto dluhopisů a podkladových akcií - obvykle nákupem dluhopisů a prodejem akcií.

Státní úřad, který mimo jiné reguluje kapitálový trh v České republice. Posláním ČNB je mimo jiné také dohlížet nad subjekty nabízejícími investiční služby na území ČR, kterým po náročném schvalovacím řízení uděluje povolení (licenci) k podnikání v této oblasti.

Pochází z anglického slova "derivative" a volně přeloženo znamená odvozenina. Jedná se o investiční instrument, který vychází (je odvozen) od určitého podkladového aktiva - např. úroku, měn, akciového indexu a podobně. Derivátový obchod představuje uzavření smlouvy za přesně definovaných podmínek (např. nákup deviz za stanovený kurs) s tím, že plnění smlouvy nastane až v budoucnu (např. 3 měsíce). Derivát představuje jakýsi druh sázky o vývoj tržní ceny daného podkladového aktiva v budoucnu. Některé deriváty jako např. futures a opce se obchodují na derivátových burzách. Jiné jako forward a FRA obchodujeme přímo s bankou.

Hedge prodejní strategie, která s využitím pákového efektu profituje z poklesu cen jednotlivých akcií nebo celého trhu.

Rozložení investic mezi ty, které mají nízkou korelaci. Například různé druhy cenných papírů nebo i v rámci stejného druhu - u akcií například rozložení mezi podniky různých výrobní odvětví. Snižuje riziko portfolia.

(někdy též "obligace") je cenný papír, kterým se dlužník, jenž tento papír vydává, zavazuje jeho majiteli, že vyplatí peněžní obnos uvedený v dokladu včetně příslušného úroku, a to ve vyznačeném termínu. Na rozdíl od akcie zajišťuje tento druh cenného papíru předem stanovený finanční výnos. Pokud dluhopis vydává velká renomovaná firma s vysokým ratingem, jedná se o vysoce stabilní investici s velmi nízkým rizikem

V rámci této strategie se fondy specializují na investice do akcií, derivátů a dluhopisů na rozvojových trzích (Čína, Indie, Brazílie, východní Evropa i některé části Afriky).

Tato tržně neutrální strategie se snaží odstranit riziko nákupem a prodejem podobných cenných papírů, jako je např. nákup akcíí Microsoftu a prodej akcií IBM. Fond pak profituje ze změny rozdílu mezi jednotlivými akciemi.

Nákupy a prodeje cenných papírů se podle této strategie odehrávají v závislosti na očekávání speciální události (např. fúze, převzetí společnosti, bankrot atd.) Jde zejména o tzv. rizikovou arbitráž, kdy fond nakupuje akcie společnosti, která má být převzata, a očekává se jejich růst. Na krátko pak prodává akcie nabyvatele, který do převzetí investoval a hodnota jeho společnosti na trhu tím většinou mírně klesne. Druhým hlavním směrem je nucený prodej, kdy fondy investují do společností, které mají právní potíže, ztrácejí podíl na trhu nebo jsou v úpadku.

Arbitráž fixního výnosu profituje z tržních nerovností mezi příbuznými dluhopisy. Běžným obchodem je prodej dluhopisů právě uvedených na trh a nákup dluhopisů vydaných stejným emitentem dříve. Ty bývají zpravidla levnější, i když jde o identické cenné papíry.

Metoda oceňování cenných papírů, která posuzuje celkovou ekonomickou a společenskou situaci na trhu a snaží se najít rozhodující faktory, jejichž změna bude mít vliv na tržní cenu. Cílem fundamentální analýzy je dospět k hodnotě, kterou může investor porovnat se současnou cenou cenného papíru.

Globální makroekonomická strategie se zaměřuje na investice spojení s hlavními makroekonomickými trendy na trzích po celém světě, např. spekulace na růst úrokových sazeb v USA, pokles japonského jenu, růst ceny ropy atd. Nejznámějším příklad takové úspěšné strategie nabídl George Soros, když pokořil anglickou centrální banku a na její neochotě zvýšit úrokovou sazbu vydělal přes miliardu dolarů (JINDE TOPOL UVÁDÍ DVĚ MILIARDY! TAK JAK?).

Fondy charakteristické vysokou flexibilitou investičních strategií. Ve správě aktiv představují výjimečnou kategorii. Jejich výnosy často nemají žádný vztah k výsledkům trhů akcií nebo obligací. Nabízejí možnost vysokého zisku, ale vyžadují relativně velký objem vstupní investice a tím pádem jsou často mimo možnosti drobných investorů. Vyznačují se nižší mírou regulace a pro jejich investiční strategie jsou typické prodeje nakrátko a nákupy derivátů s využitím pákového efektu.

Jde o "značku (podmínku), že si manažer nebo fond účtuje výkonnostní provizi jen v případě, že hodnota fondu ke stanovenému datu vyroste na nové historické maximum. Jestliže např. fond rok předtím ztratí 10% (výkonnostní provize je v tom případě samozřejmě nula) a v dalším roce jeho hodnota vzroste o 20%, výkonnostní provize bude jen 10% (u fondů bez HWM by byla 20%).

Minimální výnos, bez jehož dosažení není účtována výkonnostní provize. Většinou je "hurdle rate" spojena s určitým indexem (např. LIBOR). Pro "hurdle rate" 5% a výnos fondu 15% je tedy základ pro výkonnostní provizi 10%.

Znázorňuje trend vývoje na kapitálovém trhu. Z tržních cen vybraných cenných papírů se vytváří hromadný ukazatel, který odráží současný stav a vývoj jejich kurzů na trhu. K nejznámějším indexům patří např. americký Dow Jones, S&P 500 nebo FTSE 100 (zahrnující 100 největších společností regitrovaných ve Velké Británii). I pražská burza má svůj akciový index PX-50.

Znehodnocení reálné hodnoty peněz v čase (praktickým dopadem je, že za stejnou částku peněz si můžete koupit méně zboží).

Je stanovený termín investice, t.j. doba, po kterou s jistotou můžete postrádat své finanční prostředky. I dobrá investice, která může být velmi vhodná pro dlouhodobého investora, je schopna připravit těžké chvíle investorovi s krátkodobým horizontem. Koupíte-li například akciový fond, může vás propad akciového indexu krátkodobě připravit třeba o 15 % hodnoty vaší investice. Po několika letech se však akcie mohou natolik zhodnotit, že se na tuto záležitost budete dívat jako na úsměvnou epizodu. Investorům s krátkým investičním horizontem se proto doporučují investice do dluhopisů, které sice přinášejí nižší, ale stabilnější zhodnocení než akcie.

Je obecně jakákoliv hodnota vhodná k investování. Nejčastějšími investičními instrumenty jsou cenné papíry, měny (devizy), zboží (komodity) nebo deriváty.

Tradiční akciové fondy mají téměř neomezenou kapacitu, protože obchodují na vysoce likvidních trzích (s vysokou tržní kapitalizací). U většiny strategií hedge fondů je ale kapacita, tedy možnost, s jak velkým kapitálem lze ještě efektivně danou strategii naplňovat, omezena.

Podle českého práva je kvalifikovaným investorem vedle institucionálního investora i osoba, která má dostatečné zkušenosti s obchodováním s cennými papíry a podepíše v tomto smyslu prohlášení správci fondu kvalifikovaných investorů.

Vypovídá o tom, jak rychle lze přeměnit investici na hotové peníze. Vysoce likvidní investiční instrumenty jako bankovní vklady nebo podílové listy fondů lze zpeněžit téměř okamžitě. Likvidita nemovitostí je naopak nízká, protože jejich prodej trvá dlouho.

Mnoho hedge fondů je ustaveno právě touto právní formou. Ve fondu je jeden nebo více hlavních partnerů (general partners) a investoři jsou "limited partners", takže nezasahují do běžného operativního rozhodování fondu a ručí za závazky fondu jen do výše své investice.

Tato strategie je pro obchodníky vstupní branou do světa hedge fondů, nejvíce se podobá tradičnímu akciovému obchodování. Fondy s touto strategií se soustřeďují na nákup a prodej akcií a pro metodu oceňování používají stejné metody jako běžné podílové fondy (hodnotové a růstové analýzy). Oproti podílovým fondům se však zaměřují nejen na podhodnocené, ale také na nadhodnocené akcie, u nichž se dá očekávat, že se při poklesu trhu jejich hodnota sníží mezi prvními. Své dlouhé (long) pozice jistí prodejem nakrátko (short) a využívají finanční páky.

Jde o podobnou strategii, jako je Global Macro, s tím rozdílem že zde fondy musí obchodovat jen na vybraných futures a komoditních trzích.

Výrazně se liší v závislosti na tom, podle jaké investiční strategie fond obchoduje (od jednoho dne pro vysoce likvidní strategie až po dva roky, výjimečně i déle.

Čistá hodnota fondu na jednu akcii (podíl). Vypočítává se jako celková hodnota všech cenných papírů (pozic) v portfoliu fondu mínus závazky děleno počtem akcií (podílů).

Je speciální způsob obchodování s investičními instrumenty, založený na znalostech a matematických analýzách finančních trhů (jedná se o vysoce sofistikované matematické modely odladěné na historických datových řadách). RSJ vyhledává na finančních trzích investiční situace, kde lze očekávat dlouhodobý výnos (t.j. z pohledu matematematické teorie pravděpodobnosti kladnou střední hodnotu) a realizuje tento výnos pomocí obchodního systému.

Kontrakt, který představuje právo (nikoli povinnost) koupit nebo prodat určitý majetek (např. určité množství cenných papírů, měny) za předem sjednanou cenu během stanoveného časového období - tj. do termínu vypršení smlouvy. Za právo volby, zda obchod uskutečnit či nikoli, platí vlastník opce opční prémii.

Podle definice Mezinárodního sdružení finančních inženýrů zahrnuje operační riziko "ztráty způsobené problémy s lidmi, procesy, technologiemi nebo externími událostmi". Jde o případy, kdy manažer fondu může úspěšně investovat, ale nemusí už stejně úspěšně zvládat své zaměstnance a další každodenní rutinní činnosti fondu. Operační riziko mohou představovat například chybné interní kontrolní mechanismy, účetní systémy, chyby v právních dokumentech nebo nesprávné chování, případně zpronevěra zaměstnanců.

Manažer obchoduje s vypůjčenými penězi (nebo si za zlomek ceny koupí právo v budoucnu prodat či koupit mnohem větší objem cenných papírů za současnou cenu) a násobí tak nominální hodnotu portfolia. Počítá, že výnosy z investice budou vyšší než náklady na zapůjčení kapitálu. V akciovém investování se hodnota páky pohybuje (kolem 2) - fond má vlastní kapitál 100mil., ale kontroluje pozici v nominální hodnotě 200mil. Při obchodování s deriváty páka vyšplhá až na hodnotu 20 i výše.

Představuje jednotlivé druhy investičních instrumentů obsažené v majetku. V portfoliu lze podle kvality a druhů instrumentů rozložit investorské riziko.

Investice do málo likvidních společností, které nejsou veřejně obchodovatelné. Fondy se strategií privat equity jsou díky nízké likviditě svých investic nuceny požadovat dlouhou dobu, po kterou investor nesmí z fondu vystoupit (5-10let).

Investor prodá cenný papír dříve než jej vlastní. Jeho broker mu jej půjčí se zárukou, že klient cenný papír později vrátí běžným nákupem. Pokud je cena při následném nákupu nižší, než byla při prvotním prodeji, klient realizuje zisk.

Hodnotí pravděpodonost vzniku platební neschopnosti subjektů vydávajících cenné papíry. Toto měření provádějí specializované, velmi renomované agentury (příkladem mohou být jména jako Moody´s nebo Standard & Poors) a takto hodnoceny jsou nejen podniky nebo banky, ale i státy světa. Rating se obvykle udává pomocí písmen A (nejlepší) - D (nejhorší, =platební neschopnost, angl. default). Ratingová stupnice podle Standard&Poors pak vypadá takto: AAA, AA, A, BBB, BB, B, CCC, CC, C.

Je stupeň nejistoty spojený s očekávaných výnosem. Jinými slovy: čím vyšší riziko, tím vyšší pravděpodobnost, že očekávaného výnosu nebude dosaženo. Vztah mezi výnosy a rizikem je zcela pragmatický: Požaduje-li investor vysoké výnosy, musí podstoupit vyšší riziko. Podstoupí-li však vysoké riziko, nemá žádnou záruku, že vysoké výnosy budou dosaženy. Riziko lze v průběhu investování snižovat a optimalizovat pomocí mnoha metod a právě tato práce je klíčovou úlohou RSJ.

Poměrový koeficient je měřítkem výkonnosti, který bere v úvahu rizikový profil investice. Jde o průměrnou výkonnost aktiva nad úrovní výnosu bezrizikového aktiva (většinou definovaného například jako výnos státní pokladniční poukázky). Čím vyšší je tento ukazatel, tím lepší je výkonnost portfolia vzhledem ke své rizikovosti. Jde o indikátor absolutního výnosu bez nutnosti stanovení srovnávacího indexu. Čím vyšší je Sharp Ratio, tím je investice výhodnější.

Termín se používá pro investiční strategie, které využívají v hojné míře tzv. prodeje na krátko (short selling).

Měří odchylku výnosů portfolia od jejich průměru, tj. vyjadřuje volatilitu výnosů fondu.

Výběr cenných papírů do portfolia na základě kritérií stanovených portfolio manažerem. Vybrané cenné papíry se mohou regionálně i sektorově lišit od složení srovnavacího indexu (benchmarku) portfolia.

Obecně používané měřítko výkonnosti hedge fondů. Výhodou oproti obdobným indexům je jeho transparentnost, protože jeho tvůrce zveřejňuje přesný výčet fondů, které tento index tvoří.

Využívá analýz minulého vývoje kurzu, objemu, obchodu a minulých trendů k předpovědi kurzu cenného papíru.

Je vázán na předem domluvený termín výběru a přináší vyšší úrok než obvyklé vklady, které jsou k dispozici na požádání. Termínovaný vklad se sjednává s bankami a je nejčastějším druhem finanční investice vůbec. Ačkoliv se možná domníváte, že vaše peníze jsou na bankovním účtu v bezpečí, není to úplná pravda. I když nebudeme brát v úvahu možnost krachu bankovní instituce, stále je tu riziko inflace. Čím delší vklad máte, tím větší inflační riziko podstupujete. Ani krátkodobé vklady nejsou bezrizikové, protože úrokové sazby se mění. Nikdy nevíte, za jakou sazbu budete ukládat za rok nebo dokonce za pět let. V důsledku existence rizika inflace a rizika úrokových měr nelze hovořit o žádné investici jako o zcela bezrizikové.

Fond, který neakceptuje nový příliv kapitálu od investorů. Většinou se tak děje z důvodu naplnění kapacity strategie.

Kolísavost hodnoty akcií příp. fondu. Větší volatilita znamená vyšší riziko, protože pravděpodobnost poklesu (byť třeba jen dočasného) je vyšší.

Tato strategie je určitým přechodem mezi tradičním a alternativním investováním. Manažer v hodnotě 100% portfolia nakoupí akcie, potom v hodnotě 30% prodá na krátko akcie, u kterých předpokládá pokles ceny. Z příjmu za těchto 30% pak nakoupí dalších 30% akcií. Dostává tak pozici s pákovým efektem.